Vztah mezi formou a obsahem uměleckého díla se jednoznačně přesouvá k důrazu na formu díla. Obsah je druhotný, často přebraný ze starší předlohy antické nebo středověké. Typický je například důraz na symetrii v architektuře (Versailles), ale i v literatuře.

Literatura se rozděluje na nízkou a vysokou. Mezi nízké žánry patří komedie a epická próza, mezi vysoké tragedie a didaktická či moralistická poezie.

Racionalita (rozumový přístup) jednoznačně převládá nad emocionalitou (prožitkem) ve vnímání umění.

Soudobý umělecký život se odehrává v salonech vysoce postavených žen.

Osvícenství je filozofický směr odpovídající v umění klasicismu. Také zde je typický důraz na racionalitu a optimistická víra v neustálý pokrok. Naopak víra v Boha je vehementně a všemi prostředky potírána.