(1753 - 1829)
Jazykovědec, zakladatel české slavistiky, literární historik.
Vlastním jménem se jmenoval Doubravský, chyba vznikla při zápisu do matriky v Uhrách, kde jeho otec sloužil jako voják. Vystudoval gymnázium, vstoupil do jezuitského řádu a stal se knšzem. Toto povolání však nevykonával a živil se jako vychovatel čtyř synů hraběte F. A. Nostice a později se stal soukromým učencem. Pohřben je vBrně.
Svůj zájem o češtinu bral podobně jako zájem o latinu a další mrtvé jazyky. Nevěřil v obnovení spisovné češtiny a její rozšíření do vyšších vrstev obyvatelstva. Proto na něj následující, jungmannovská generace silně útočila. Sám psal německy a latinsky, protože vzdělanci jeho doby český jazyk neovládali.
První vědecké dílo o vývoji českého jazyka. Literatuře je věnována menší pozornost, Dobrovský vyzvedává humanistickou literaturu doby veleslavínské.
Dvoudílný česko-německý slovník má stanovit spisovnou slovní zásobu češtiny. Bojuje proti nesmyslnému počešťování (nosočistoplena, klapkobřinkostroj,…), snaží se využívat mluvené řeči, včetně nářečí.
Vychází z veleslavínské češtiny . Nejdůležitější dílo z hlediska dalšího rozvoje česk¨ého jazyka.
Vědecký rozbor staroslověnštiny, liturgického jazyka Velké Moravy.
Překladatel a nakladatel. Díky podnikatelskému úsilí tohoto muže vychází po dvou stoletích opět oficiální česky psaná literatura.
Založil nakladatelství Česká expedice. Vycházejí tady knížky lidového čtení, jednoduchých česky psaných příběhů, zejména překladů. Nejúspěšnější knihou celé edice byl překlad Robinsona Crusoe.
Kramerius vydává také první české noviny, které několikrát zbankrotovaly, ale nakladatel je pod novým názvem znovu oživoval. C. K. Pražské poštovské noviny
Poezie v tomto období nemá příliš vysokou úroveň. Vlastenecká veřejnost je vděčná za jakékoli česky napsané verše, bez ohledu na uměleckou hodnotu. Většina autorů nemá dostatek básní na vlastní produkci, a proto se vydávají almanachy. Jsou to soubory básní několika autorů, kteří sem přispějí několika svými nejlepšími básněmi. O vydání těchto almanachů se zasloužili zejména Antonín Jaroslav Puchmajer a Václav Thám.