- výsledek svobodné a cílevědomé lidské činnosti. Do kulturních statků tak patří umění, stavitelství, ale i stravování, móda nebo způsob vedení válek.
- součást kultury. Umělecké dílo je specifické tím, že nemusí plnit žádnou užitečnou funkci, musí jen ostatním připadat krásné. Jedinou nutnou funkcí uměleckého díla je tak funkce estetická. Schopností úmyslně vytvářet i bezúčelná umělecká díla se člověk odlišuje od zvířat.
Tím, co je nebo není umění, se zabývá
- nauka o kráse. Historií uměleckých děl a jejich tvůrců se zabývají dějiny umění.
Při zkoumání umění se budeme zabývat zejména uměleckým dílem.
Autorem nebo přijetím díla jen v případě, že to bude nezbytné
k pochopení tohoto díla.
Obě tyto složky jsou stejně významné. Nádherná píseň zpívaná přeskakujícím hlasem člověka bez hudebního sluchu je stejně hrozná jako paskvil zpívaný pěveckou hvězdou.
Součást umění. Už název napovídá (lat. litera = písmeno), že jde o umění využívající psaného písma. Do literatury však nepatří všechny psané projevy, ale jen tzv. krásná literatura. A naopak sem patří některá díla, která vznikla z ústní tradice, například pohádky nebo písně.
Literaturou se zabývá
Ta má tři základní části - teorii literatury, literární historii a literární kritiku.
Jazyk literatury se často liší od jazyka běžného dorozumívání. Místo přímého pojmenování skutečnosti používá pojmenování nepřímé - metaforu, metonymii. Abychom porozuměli literárnímu dílu, je nutné osvojit si tento kód nepřímého pojmenování.
Společnost (kmen) si uvědomuje síly (převážně přírodní), které ovlivňují jejich zájmy:
-potěšení (potrava , obydlí, sex, …)
-moc (výboje a zisk z nich, bezpečnost,…)
-povinnost (vůči bohům, kmeni, jeho hodnotám,…)
Vyprávění a naslouchání příběhům je jedním ze základních potěšení člověka. Člověk má dar fantazie, s jejíž pomocí utíká z reality všedního světa do uspokojivějšího světa fantazijního vyprávění.