Sumerská kultura vzniká mezi Eufratem a Tigridem už ve 4. tisíciletí před Kristem. Vytváří zajímavou architekturu s centrem vysokých věží s náboženským významem, která později dala vzniknout pověsti o babylonské věži.
Literatura zprvu plní funkci náboženskou a administrativní, později se rozvíjí umělecká literatura. Zapisovala se klínovým písmem do hliněných tabulek, které se potom vypalovaly. Sumerské klínové písmo později převzali Babylóňané a Chetité.
Nejstarší dochované literární dílo, asi 2500 let před Kristem. Bylo objeveno na několika vypálených hliněných úlomcích, napsané klínovým písmem. Popis potopy zřejmě inspiroval o tisíc let později jednoho z autorů Starého zákona.
Hrdinský starověký epos o vládci města Uruku- napůl Bohu a napůl člověku - Gilgamešovi. Tento vládce chce své město obehnat mohutnými hradbami, a proto všichni muži musí robotovat na stavbě. Obyvatelé prosí bohy, aby se nad nimi slitovali a Gilgameše odvrátili od jeho úmyslu. Bohové proto sesílají na zemi divokého muže Enkidua, který Gilgameše porazí, potom však ztratí podporu zvířat a podrobí se mu. Prožívají spolu velká dobrodružství, ale Enkidu urazí bohyni Ištar a v bolestech umírá. Gilgameš se zalekne smrti a vydá se hledat nesmrtelnost. Ptá se jediného muže (Utanapišti), který ji získal, poté co mu bohové umožnili přežít potopu světa, a ten mu poradí, že musí splnit několik podmínek. To se Gilgamešovi nepodaří a musí se smířit se svojí smrtelností.
- rozsáhlý veršovaný epický žánr, který zachycuje nejčastěji mýtického hrdinu, který prožívá neuvěřitelná dobrodružství, často za účasti bohů a fantastických postav - kouzelnice, obři, …Je to umělecky zachycený mýtický výklad světa. Zpočátku se tradoval ústně, proto se v něm často opakují určitá ustálená spojení, která pomáhala vypravěčově paměti.