Egyptská kultura je známá především architekturou honosných náhrobků svých vládců - pyramidami.
Literatura vzniká v Egyptě už na konci 3. tisíciletí před Kristem. Jsou to převážně písně pastýřů a nosičů vody. V polovině 2. tisíciletí př. Kristem se objevuje také historická a filozofická próza a epické písně o válečných vítězstvích faraonů. Napsána je hieroglyfickým (obrázkovým) písmem zachyceným na papyrus.
Z doby kolem druhého tisíciletí př. Kristem. Píseň osobního zoufalství, oslava smrti.
Jde o náboženský hymnus. Farao Achnaton se pokusil reformovat egyptské náboženství a nahradit stovky bohů jediným - Bohem Slunce. K tomuto účelu také sloužila tato oslavná náboženská báseň. Achnaton však svoji reformu neprosadil a byl zavražděn zastánci tradičního náboženství.
Sinuhet je lékařem samotného faraa. Náhodou v zahradách paláce vyslechne rozmluvu spiklenců chystajících se otrávit faraona. Je ohrožen jeho život a on prchá z Egypta. Díky své odvaze a znalostem se stane manželem princezny jednoho z nepodmaněných kmenů a posléze i jeho vládcem. Protože egyptské náboženství tvrdí, že duše mrtvého, který není pohřben v deltě Nilu nedojde pokoje, vydává se do rukou dalšího z egyptských vládců a prosí o milost. Ta mu je nakonec udělena a Sinuhet stráví zbytek života sepsáním svých vzpomínek. Ve skutečnosti zřejmě vyhnán pro milostný poměr s faraovou sestrou.