Řím přinesl do kolébky evropské civilizace především smysl pro právo. Římské právo se stalo základem celého evropského soudního systému a najdeme ho v něm dodnes. V umění pak spíše napodobuje řecké vzory, do kterých dodává důraz na občanské ctnosti.
Nedosahuje úrovně poezie ani dramatu. Žánr spíše vědeckých a úředních pojednání, v beletrii užívaný méně.
( 100- 44 p. n. l.)
Vzpomínky římského vojevůdce a státníka na boje s galskými kmeny v dnešní Francii a na vylodění v Británii.
Volně navazují na předcházející knihu. Poněkud jednostranně popisují okolnosti střetnutí Caesara s Pompeiem a Caesarovo vítězství.
( ? - 66n. l. )
Nedochoval se celý. Zachycuje prostředí zbohatlíků, nově vytvořené společenské smetánky bez kultury, vzdělání a chování prózou plnou ironie a humoru.
Po formální stránce se drží řeckých vzorů, ale po stránce obsahové je naprosto originální. Kromě hrdinských eposů se objevují také převyprávění bájí a pověstí, ale především dochází k rozkvětu milostné lyriky. Autoři vesměs píší jak lyrickou, tak epickou poezii. Z římské literatury má právě poezie, spolu s naučnou prózou nejvyšší úroveň.
(87 - 54 p. n. l.)
Autor milostné lyrické poezie.
( 70 - 19. p. n. l. )
Tento hrdinský epos navazuje na Homérovu Iliadu. Priamův syn Aenais prchá z hořící Tróje se zbytky obyvatel, aby naplnil své poslání, založil Řím. Po nesmírných útrapách a bojích tento svůj životní úkol splní. Aenais měl symbolizovat všechny tradiční ctnosti Římana - věrnost, zodpovědnost, odvahu.
Obě sbírky jsou oslavou klidného venkovského života stranou od politických třenic a touhy po moci.
( 43 p. n. l. - 18 n. l. )
Rady mladým mužům a ženám, jak si získat náklonnost druhého pohlaví.
Nejvýznamnější Ovidiovo dílo, které zachycuje proměny v 250 příbězích řecké a římské mytologie - např. proměnu Dia v býka, který unese krásnou Evropu.
Sbírka vzniká ve vyhnanství u Černého moře, kam Ovidia poslal z nejasných příčin císař Augustus. Ovidius prosí o odpuštění a vzpomíná na milovaný Řím. Ve vyhnanství Ovidius nakonec nešťasten umírá.
Tragédie se drží řeckých vzorů, ale zdaleka nedosahují jejich úrovně. Lepší situace je u komedií, postavených obvykle na komické situaci vyplývající z charakterové vady.
( 250 - 184 p. n. l. )
Autor komedií, které vycházejí z běžného života, obvykle z jediné vlastnosti - vychloubačnost, lakota. Využívá prostý hovorový jazyk, +typické jsou postavy naivního mladíka, lstivého otroka nebo nešťastné dívky. Jeho náměty využili později další autoři, např. Moliere.
( 106 - 43 p. n. l. )
Římský politik, konzul, zastánce republiky proti pokusům o uchopení vlády jedince. Zavražděn po Caesarově smrti.
Čtyři Ciceronovy řeči proti římskému velmoži Catilinovi, který se pokusil násilím získat absolutní moc nad Římem. Byly proneseny v senátu a svojí patetičností a přesvědčivostí jej přiměly ke Catilinovu odsouzení a popravě.