Roku 863 přicházejí na Velkou Morava na pozvání knížete Rastislava byzantští kněží. Rastislav chce zmenšit tlak na Velkou Moravu, který se opírá o boj křesťanského západu proti pohanským Slovanům a současně znemožnit zasahování franckých králů do státních záležitostí prostřednictvím církve.
Byzantskou misi, která má šířit křesťanství, vedou dva bratři pocházející ze Soluně, geniální jazykovědec a filozof Konstantin a organizačně velmi zdatný Metoděj.
Díky Konstantinově nadání přivážejí na Moravu překlad některých bohoslužebných knih do staroslověnštiny. Staroslověnština je bohoslužebný jazyk vytvořený Konstantinem. Ten vyšel z praslovanského nářečí Slovanů žijících nedaleko Soluně, který upravil pro potřeby církve. Staroslověnština byla obyvatelům Velké Moravy blízká a srozumitelná.
Staroslověnštinu však nejde přepsat pomocí latinky nebo řecké abecedy, a tak Konstantin vymyslel i písmo - hlaholici. Později se objevila jiná varianta této abecedy - cyrilice.
Po celou dobu této byzantské mise musí Konstantin a Metoděj bojovat za uznání staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka a čelit obviněním z kacířství.
Téměř všechno, co víme o velkomoravské misi obou bratrů, víme díky těmto dvěma legendám.
Autorem je zřejmě Metoděj. Zabývá se v ní především Konstantinovou filozofickou obhajobou staroslověnské liturgie proti tzv. trojjazyčníkům, tvrdících, že jsou pouze tři bohoslužebné jazyky -hebrejština, řečtina a latina.
Autorem je některý z Metodějových žáků. Dílo vzniká po Metodějově smrti, jako obhajoba tohoto prvního arcibiskupa na našem území.
(konec 9. století)
Císař shromáždiv sněm a povolav Konstantina Filosofa, oznámil mu tuto věc a pravil: "Vím filosofe, že jsi zemdlen, ale je třeba, abys tam šel, neboť tuto věc nemůže nikdo vykonat tak, jako ty." Filozof odpověděl: "Ač jsem zemdlen a churav na těle, půjdu tam s radostí, mají-li knihy v svém jazyku." Císař mu pravil: " Děd můj i otec můj i mnozí jiní pátrali po tom, ale nenalezli toho. Kterak tedy to já mohu nalézti?" Filosof řekl: "Kdopak může napsati řeč na vodě nebo získati si jméno kacíře?" Odpověděl jemu opět císař se strýcem svým Bardou: "Chceš-li ty, může ti to dáti Bůh, který dává všem prosícím bez pochybování a otvírá tlukoucím."
Šel tedy Filosof a podle dávného obyčeje oddal se modlitbě i s jinými pomocníky. Vbrzku mu je zjevil Bůh, který slyší modlitby svých služebníků, a ihned složil písmena a začal psát slova evangelia: Na počátku bylo slovo, a slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo, a tak dále.
Veršovaný předzpěv (předmluva) k staroslověnskému překladu evangelií. Autorem je zřejmě sám Konstantin. Předmluva vysvětluje použití staroslověnštiny a omlouvá ho.
Dochovaná část právního spisu - Nomokánonu. Obsahuje právní předpisy pro obyčejné lidi - světské právo. Druhá část Nomokánonu, obsahující církevní právo, se nedochovala.