V latinském období a částečně už v období koexistence latiny a staroslověnštiny se objevují také první známky češtiny.
Jsou to česká vlastní jména nepřeložitelná do cizího jazyka, která se vyskytují ve staroslověnských nebo latinských textech. (Václav, Ludmila, Boleslav, Praha, …)
Jsou to jednotlivá česká slova nebo i celé věty vepsané mezi řádky nebo na okraj latinského textu. Obvykle vysvětlivky nebo části překladu, jimiž si vypomáhal český písař.
Měly zapojit prostý lid k aktivní účasti na bohoslužbě, která byla jinak celá sloužena pouze latinsky.
První česká hymna. Zpívala se při korunovacích i v bitvách. Duchovní chorál se známkami staroslověnštiny (spas = spasitel, mir = svět, pomiluj = smiluj se).
Tento chorál už je ryze český a vychází ze zvýšeného národního vědomí 13. nebo začátku 14. století. Konečnou podobu chorál získal až ve století 15. . Sloužil jako bojová píseň před bitvou a jako slavnostní chorál při korunovaci českých králů.