Kultivace šlechty, obzvláště panovníkova dvora a dvora vysokých feudálů s sebou přináší nové pojetí lásky. Dáma se bere jako panovnice, jíž je muž povinen sloužit bez nároku na milostnou odměnu. Tento ideál dvorské lásky se brzy projevil i v literatuře.
Vzniká poezie, obvykle zpívaná za doprovodu strunného nástroje, která vyjadřuje mužův obdiv a touhu sloužit milované paní. Během jediného století se objevují profesionálové z řad chudší šlechty -trubadůři či truvéři ( v Německu minnesangři), kteří tímto zpěvem vzdávají hold obvykle paní svého chlebodárce.
- milostná píseň v duchu nevyslyšené a marné lásky, které muž přesto neochvějně slouží. Láska je chápána jako služba své paní, často manželce panovníka nebo vysokého šlechtice.
- píseň vyjadřující smutek milenců, loučících se po společně strávené noci.
(Provance, 10. století)
Milý dni proč sis tak přivstal, proč skřivan už zpívá?
Všemohoucí Bože, milý Pane Bože,
rač uspati stráže, milý odchází, všanc se dává.
Vyšla denica krásná, vyšla denica jasná,
hořce pláče má milá, má krásná,
je čas smutný, čas se rozžehnati.
Slunečná záře nám už v okně vychází,
poslední objetí, milý můj odchází.
Jasný se den ukazuje, srdce moje bolí.