Za vlády Lucemburků, zvláště v době vlády Karla IV. (1346 - 1378) a Václava IV. (1378 - 1419) dochází k mohutnému rozvoji českých zemí. Svědčí o tom zisk arcibiskupství nebo založení univerzity, stejně jako architektonické památky - Nové město pražské, Karlštejn, Chrám sv. Víta, v Brně chrám sv. Petra a Pavla nebo kostel sv. Jakuba.
Známá jsou jména architektů Matyáše z Arassu, Petra Parléře nebo malíře Theodorica.
Sám Karel IV. byl vzdělaný panovník s vytříbeným vzděláním, které získal na francouzském dvoře. Kromě podpory a vlastních zadání k tvorbě literárních děl je také sám autorem některých textů.
Latinsky napsaný Korunovační řád. V podstatě právní příručka, co dělat, aby korunovace byla správně provedena.
Latinsky napsaný vlastní životopis. (česky Život Karlův)
V literatuře dochází k rozrůznění žánrů. Práce stále zůstávají převážně anonymní, ale obvykle už máme rukopis z doby vzniku díla a zřejmě úplný.
(? - 1402)
Synovec Arnošta z Pardubic, prvního českého arcibiskupa. Ve svých satirách kritizuje politiku Václava IV. z pozice vysoké šlechty.
Rady křesťanskému rytíři.
Sněm 44 zvířat radí novému králi - lvu, jak vládnout. Obvykle se střídá vážná rada s radou ironickou. Alegorie, v níž se střídají rady adresované skutečně Václavu IV. s radami ideálnímu křesťanskému panovníkovi.
Obsahuje tři literární díla ze 14. století. Dvě satiry a jednu bajku.
Každé z deseti přikázání je překračováno třemi skupinami hříšníků.
Liška se chtěla pomstít úzkému džbánu, z něhož se nemohla napít. Přivázala ho k ocasu a vhodila do studny, aby ho utopila. Džbán se však naplnil vodou a stáhl lišku do studny, odkud se už nedostala.
Jedna z typických studentských písní ironizující vlastní bídu. Často měla také podobu tzv. makarónských veršů - veršů střídajících latinu a češtinu.
Zachycuje hádku mezi panským sloužícím a studentem univerzity o to, kdo z nich se má lépe. Z jejich argumentů však ironicky vyplývá špatná situace a bída obou dvou. Hádka nakonec končí rvačkou.
Vycházejí z dramatizace evangelií, přesněji z částí popisujících umučení a zmrtvýchvstání Krista. Byly hrávány o Velikonocích mnichy v kostelech a klášterech, u nás např. v kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Později se do těchto her zapojovali i laici, zvláště studenti univerzit, kteří k nim připojovali světské, často komické, výstupy.
Část velikonoční hry, která zachycuje scénu v níž tři Marie jdou na trh koupit masti k potření Kristova těla. Dochovaná část zachycuje satiricky prostředí středověkého trhu a podvodného šarlatánského prodavače mastí. Ten najímá dva pomocníky - Rubense a Postrpalka, aby za něj chválili jeho zboží a lákali zákazníky. Oba však ironicky zesměšňují tohoto šarlatána.
Veršovaná legenda o českém světci napsaná srozumitelným a jednoduchým jazykem a stylem. Byla určena měšťanstvu. Hrdinou je zakladatel Sázavského kláštera, poustevník, který se vzdá kariéry vysokého šlechtice a z jeskyně vypráská čerty. Na oslavu tohoto vítězství je na místě této jeskyně postaven klášter.
Legenda je silně nacionalistická a protiněmecká, např. čerti mluví německy.
Vysokým stylem napsaná, veršovaná legenda určená zřejmě dvorské šlechtě. Autor je členem tohoto prostředí, jak o tom svědčí popis Kaple sv. Kříže na Karlštejně. Je poučen cizími vzory.
Hrdinkou je krásná mladá dívka, které se zjeví Kristus a ona se mu zaslíbí. Zalíbí se však císaři a když jej odmítne, mají ji učenci přesvědčit o budnosti její víry. Jí se však podaří naopak přesvědčit učence, kteří přijmou křesťanskou víru. Za trest je upálena na rozžhaveném oleji.
Exkluzivní próza vysoké úrovně. Využití češtiny jako jazyka vysoké literatury zde dosahuje svého vrcholu. Tkadleček obviňuje Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé, kuchařky Adličky. Forma sporu - disputace mezi dvěma stranami je ve středověku poměrně častá. Vítězem tohoto sporu není nikdo, i když my bychom asi přáli vítězství citovějšímu Tkadlečkovi než studeně racionálnímu Neštěstí.
Podnětem ke vzniku Tkadlečka je zřejmě obdobný spor napsaný v Čechách německy - spor Oráče se Smrtí. Která mu vzala manželku.