Renesance a humanismus proniká do Čech téměř sto let po kontaktech okolí Karla IV. s Petrarcou, tedy koncem 15. století. Toto zpoždění je zaviněno chaosem husitských válek. Renesance se tak původní české literatuře vyhne úplně a v překladové se projeví jen několika povídkami z Dekameronu, které přeložil syn krále Jiřího, Hynek z Poděbrad.
Humanismus se prosazuje zpočátku mezi intelektuální elitou chudých šlechticů, kteří pracují v královských kanceláří Jagellonců v Praze, Olomouci nebo Budíně. Zpočátku má pro svoji univerzálnost latinskou podobu, česky psaná humanistická literatura se objevuje o něco později, ale nakonec se stane dominantní.
Hlavní představitelé latinské větve českého humanismu jsou tedy úředníci a diplomaté českých králů.
( ? - 1473 )
Diplomat ve službách krále Jiřího z Poděbrad se s humanismem seznámil už v době studií na italských univerzitách.Pod vlivem petrarcovského humanismu vznikla jeho obrana poděbradské politiky.
Je to rozhovor čtyř českých šlecticů, kteří se setkali v zahradě a debatují o náboženských a politických poměrech své doby. Celé vyznění práce směřuje v duchu loajality ke královské politice proti občanské válce a náboženským nepokojům. Z díla je cítit odpor humanistického myslitele k násilí a současně hluboká oddanost a láska k národu.
( 1461 - 1510 )
Vyšehradský probošt a dvořan krále Vladislava Jagellonského. Byl proslulý jako sběratel antických památek, kvůli nimž procestoval celou Evropu. Autor mnoha drobných básnických i prozaických prací. Určitou proslulost získaly i jeho listy.
Satira do níž vypravěč utíká před mizérií své doby, politickou a náboženskou hašteřivostí svých současníků a před morálním úpadkem společnosti.